Zašlá sláva Českého hornictví - část první ...

Zase jedno pošmourné ráno.V matičce měst plníme kufr auta vybavením a v mírném dešti vyrážíme. Dle předpovědi má být ideální počasí - mraky, mlha, déšť... Dnešní plán je jeden větší průmyslový areál bývalého dolu.
Jsme tři. Já, Calwen a Dědek. Cesta je docela dlouhá a tak plánujeme a rozebíráme situaci. Povídáme si o tom, co bychom tam mohli nalézt. Něco už máme v podvědomí - rychle jsme prolezli opuštěný důl s Calwen před 14-ti dny. Teď se tam vracíme - v plné polní. Calwen se těší na místní kanceláře, já zas s Dědkem na technickou funkci dolu.
Po příjezdu na místo odstavujeme vozidlo, bereme vybavení a skrz vytrvalý déšť se prosekáváme do areálu přes rozpadlý plot a vysokou travinu. Hned mizíme v prvních dveřích nízké budovy, ze které vedou ocelová lana.

První, co vidíme, jsou mohutné bubny s těžním lanem, elektromotor a hned za nimi kabina operátora těžní klece. Vše je celkem zachovalé. Vedle operátorova křesla je i vařič s hrnečkem na kávu. Spousta provozní dokumentace, cedulí a ukazatelů. Neodolám a do křesla usedám. Beru za páky a chvíli si hraji. Splnění snu je tady. Skrz rozbité okénko lezu ven z kabiny.
Na tuto halu navazují schůdky s otvorem ve dveřích, který zanecháváme na pozdější průzkum. Nalevo je ještě jedna technická místnost s nádrží a bůhví proč i vsunutou dlouhou kolejnicí. Trochu se zarážíme - od poslední návštěvy došlo ke změnám... Někdo shodil starý telefon, který stál na dřevěné truhle se žárovkami od Tesly...Uvidíme na, co narazíme dále. Rychle proběhnout deštěm a šup do hlavní budovy, kde jsou kanceláře a samotný vstup do dolu.

Procházíme řadu místností a je jasné, že se tu odehrálo několik změn. První velká změna je nové zabezpečení suterénu a prvního patra v podobě masivní mříže... Detailně prozkoumáváme a shodujeme se, že to zase taková překážka není. Další zarážející věcí je zametená podlaha ve školící místnosti, kde stojí spousta kousků hornického vybavení.
Úplně nejdivnější je ale jídelna... Stoly, které byly poházené po prostoru, jsou srovnané a židle rozestavěné kolem... jako kdyby tu proběhla nějaká porada.Rozhodujeme se, že začneme od vrchu budovy a jdeme překonat mříž...
Když tu slyšíme motor vozidla, které projíždí po asfaltu venku.
Ve vší tichosti popadáme vybavení a schováváme se v jakési recepci, odkud máme slušný přehled o dění a sami vidět nejsme.
Celkem nám zatrnulo... vozidlo projíždí kolem. Je nám jasné, že je to hlídač, který areál často projíždí.
Bez dechu čekáme, až se zvuk motoru ztratí v dálce a auto projde skrz bránu.
Jenže tak se nestane.
Dědek vyráží obhlídnout situaci. Zjišťuje nemilou věc - auto stojí cca 10 metrů od budovy. V šikmém úhlu bohužel nevidíme, co se tam děje.
Minuty ubíhají a jediné, co slyšíme, jsou zvuky budovy v hustém dešti.
Auto se stále nehýbe. Je nám jasné, že jsme udělali chybu, když jsme zaparkovali dost blízko areálu... Naštěstí po zhruba čtvrthodině provozu na tichý chod se vůz dává do pohybu. Hlídač odemyká bránu a odjíždí. Na chvíli ještě zastavuje u našeho auta, pak mizí v dáli.
Pohoda... Rychle vbíháme do kuchyně, kde obdivujeme množství vybavení. Dědek se chystá rozlít jakýsi pochybný obsah nalezené lahve do nesčetných skleniček. Naštěstí z úmyslu sejde.
Calwen otvírá dveře do zázemí. Ozývá se pronikavý třeskot skla. Musím říct, že sem se solidně leknul. V zázemí je stovky prázdných lahví od limonád a minerálky. Někdo si dal práci a pár jich vyskládal jako "past" pěkně za dveře.
Do kuchyňského sklepení pronikám jen já a Dědek.
Chladící boxy, další přepravky s lahvemi, plnými kondenzované vlhkosti, desítky talířů. Velice zajímavá strojovna výtahu.S vidinou dalších objevů opouštíme sklep a jdeme tedy konečně k hlavnímu schodišti.
Volba padá na sestup do hlavního podzemí budovy.

Dole je totální tma a vlhko plné žab. Zapínáme svítilny a jdeme na průzkum. Místnosti jsou čistě technického rázu. Dokonce nacházíme prádelnu s mandlem. Ve vzduchu visí těžký pach plesnivých, mokrých hadrů. A opravdu - v rohu je halda plesnivých montérek. Skrz závěs, který je také pokryt plísní, vstupujeme do jakési místnosti pro údržbu oděvů.
Dva stoly se šicími stroji, jehly, nitě... Celkem ponuré podzemní pracoviště.Všechno se topí v plísni a hnilobě. Nasvětlujeme prostor a fotíme. Nacházíme hromadu plesnivých cívek s nitěmi.
Opouštíme tento kout a jdeme dál.

Fabrika měla vlastní kryt CO. Masivní oranžové dveře jsou otevřené a tak procházíme místnosti se vzduchovými filtry a vybavením.
Opuštěná plynová maska leží ve výdejním okénku. Vyrabované bedny od protichemických stanů se válí po zemi.Kryt již nic zajímavého nenabízí a tak se přesouváme dále.
Všude je tu vlhko umocněné silným deštěm venku. Kužely světla z našich svítilen dopadají na rozvody tepla, desítky kohoutků a naprosto zetlelý a rozpadlý sklad.
Nakukuji ještě do poničené akumulátorovny, kde mne praští do nosu zbytky pachu z kyselin. Místnost je celá natřená zvláštním omyvatelným nátěrem v military odstínu.Sklep je za námi a tak opět stoupáme do suššího vzduchu.
První patro je mnohem zajímavější než přízemí.
Nachází se zde mnoho vybavení, dokumentace a také několik velikých a (bohužel) zamčených trezorů.
Základnu si děláme v místnosti s rozhlasem a začínáme čmuchat po fotkách a zajímavostech.Začínáme na levé straně budovy. Prokousáváme se skrz hromady předmětů a dokumentů, které se většinou týkají provozu závodu, ale nacházíme i personální oddělení, do kterého lezu skrz rozbité okno ve dveřích. Trochu mrazivé jsou osobní dokumenty zaměstnanců. Vylézám zpět do hlavní chodby a společně pokračujeme do kanceláře vedení. Je odtud krásný výhled na bránu. Venku leje jako z konve a do oken se opírá ledový vítr. Po krátké foťící zastávce, kdy Dědek dělá šéfa, já poskoka a Calwen sekretářku pokračujeme v průzkumu.
Během bádání přijíždí na parkoviště další vozidlo. Osoba uvnitř nevystupuje. Opět zpozorníme a skryti pozorujeme. Vozidlo stojí nehnutě velmi dlouho, proto jej ignorujeme.
V místnosti, kde jsou vypáčené dveře vyztužené o ocelový plech, se nachází masivní trezory. Je jasné, odkud se vyplácelo. Calwen neodolá a posbírá všechny klíče v dosahu jednoho kilometru. Bohužel ani jeden do trezoru nepasuje. Shit!
V další kanceláři stojí mohutné rýsovací prkno s pojezdovým pravítkem. Nedá mi to a vyzkouším. Vůbec není zatuhlé a tiše se sune po ploše.
Blížíme se ke konci chodby a již cítíme nezaměnitelný zápach laboratoře. Zatímco fotím vedlejší místnost, přichází Calwen s informací, že laborka je probraná. A opravdu... část chemikálii ve skříních chybí. Postrádáme také šuplíky ze stolů. Krčím rameny a jdu fotit. Prostor nabízí stovky možných záběrů. Jedy, baňky a přístroje. Snažím se, co to jde, ale je mi jasné, že mé fotografické dovednosti nejsou na takové úrovni, jakou bych si představoval. Skrz strop mocně kape a i ventilace ze zasklených chemických pracovišť dovnitř žene mokrý vítr. Kašlu na to... chemikálie mne štípou v nose.
Když tu se ozve nezaměnitelný zvuk. Skřípot kovu!!!
Jako když člověk luskne prsty - dvě hlavy stalkerů a jedné stalkerky vykouknou skoro naráz na hlavní chodbu.
Neslyšně odkládám fotoaparát i stativ a s Dědkem míříme ke schodišti. Znělo to, jako by někdo pohnul s mříží, která patro chrání.
Stojíme na hraně schodiště a posloucháme. Mříž je na místě a nikde žádný zvuk. Později si to vysvětlíme jako průvan, který asi něčím hýbnul (ASI ??!). Vracím se do laboratoře pro vybavení. Kam teď?
Jak jsem čekal - Calwen i Dědek jsou již v archivu. Místnost, která obsahuje stovky, možná tisíce spisů. Plné regály tajemných zavázaných desek, map a šanonů.Mnoho minut trávíme zde... jediné zvuky jsou šustění papírů a lomoz klimatu z venku. Je šílené a smutné kolik práce a rukou psaných dokumentů zde pomalu podléhá zkáze. 

Čas utíká a tak archiv opouštíme.Jdeme dokončit průzkum přízemí. Procházíme několik dílen a skladů materiálu a také obrovskou šatnu plnou skříněk. Nechybí ani typické hornické sprchy a lampovna.
Na konci chodby se nachází dvoukřídlé dveře zamčené řetězem a masivním zámkem. Za nimi je samotná jáma pro mužstvo. Hezky opatrně se protahujeme skrz další rozbité okénko a již stojíme u ohlubně!
Od minula opět došlo ke změně - vstupní vrata k jámě jsou zavřené masivním roštem a zašroubované maticemi. Obcházíme jámu a prohlížíme okolí. Lezné oddělení je krásně zachovalé, nicméně hladina vody je velmi vysoko, takže jakýkoli průzkum podzemí není reálný.Máme za sebou hlavní budovu. Šup skrz rozbité dveře zpět a rychle ven!

Pokračování příště...

TheMelin

Komplet galerie na našem FB ZDE