Zapomenutá Přádelna

Jednoho deštivého dne zastavujeme na malém parkovišti u železniční tratě, které sousedí se zarostlým pozemkem celkem velké továrničky.
Bereme vybavení a vyrážíme podél plotu obhlédnout situaci. Za plotem je vidět tovární hala, ovšem všechny dveře a okna jsou uzavřena. Déšť se mění ve vytrvalé, nepříjemné mrholení spojené se studeným větrem.
Přes plot zaregistrujeme jedny otevřená dvířka a tak nejbližší dírou infiltrujeme na pozemek.
Skryti v křoví čekáme, až přejde paní s hafanem a pak se přískoky přesouváme ke dveřím.
"SAKRA!!!" Dveře vedou pouze do miniaturní technické místnůstky... Zkoušíme tedy továrnu obejít. Po chvíli vidíme další dveře, ovšem náš postup zastaví zaparkované auto, které vidíme opodál. Dle zvuků tam i někdo něco kutí. Odbočujeme tedy z cesty a rychle se přesouváme k tmavému otvoru.
Místnost je o poznání větší, ovšem opět není možné se z ní nikam dostat.
Vracíme se k vozu poradit se co dál.
Zapínáme topení a já navrhuji vyzkoušet sklepní okénka.
"Ok," říká Calwen a vytahuje si knihu spolu s termoskou plnou čaje. Je mi to jasné. Předávám klíče a opouštím teplíčko.
Všechna okénka jsou kryta mříží až na několik. Ty jsou sice rozbité, ale rámy vypadají jako žraločí tlama plná střepů. K jednomu přisedám a hledím do prázdného skladu v suterénu.
Rám to má za sebou a tak opatrně střepy vytahuji ze shnilého dřeva. Po chvíli již mohu bezpečně dovnitř a taky tak konám.
Ve sklepě je tma jako v pytli a tak zapínám svítilnu. Je to rozlehlý tovární sklep plný skladišť a umýváren. Nacházím i zbytek archivu.
Přicházím k výtahům a schodišti. Bohužel - dveře vedoucí do výrobní haly jsou uzamčeny.
Pokračuji tedy v pátrání a v jedné z místností nacházím světlo. Dveře ústící do haly. Tedy do toho, co z haly zbylo.
Přímo na dveře je totiž spadlá střecha a jak koukám skrz otvory v troskách, není to jediné místo, kde střecha tlak času nevydržela.
U zdi je dostatečně velká škvíra a tak se protahuji z trosek ven.
Hala je veliká, ovšem až na nosníky a popadané osvětlení naprosto prázdná. Vytahuji stativ a fotím. Jak zjišťuji, jedná se o několik hal, rozdělených zdí. Všechny haly propojuje z boku dlouhatánská chodba, ve které stojí mrtvá nákladní Avie.
Procházím tedy chodbou a nahlížím do hal. Všude stejný obrázek, občas díra ve střeše, skrz kterou dovnitř vytrvale prší.
Na pravé straně zahlédnu zajímavou místnost skrz okénko, ovšem dveře jsou zamčeny. Chci jít chodbou dále, když opět zaslechnu zvuky, které rozhodně nevydává samotná budova. Někdo kousek ode mě pracuje s kovem... údery, kroky, broušení.
Vyklízím pozici pomocí nové olympijské disciplíny - Běh na sto se stativem. Skočím do vedlejší haly a skrz několik průchodů se dostávám k hromadě trosek, kde se skrývá cesta ven.
Opatrně prokluzuji pod mokrými trámy a mizím opět v suterénu. Cesta ven je krapet horší, Vyšvihnutí do okna se sice povedlo, ovšem následoval pád zpět spolu s kusem okenního rámu a zdi.
"Chtělo by to vysušit". Říkám si, a vyklepávám z boty kus cihly. Po naskládání několika cihel se podaří a jsem opět venku. Promočený a špinavý se vracím k vozu, kde mne vítá Calwen slovy "dáš si čaj a houstičku?"
"dám"....

TheMelin

Komplet galerie opět na našem FB ZDE