Teplárna H.

Monumentální teplárnu, nazývanou též "trubkoland" jsem navštívil dvakrát. Podruhé těsně před její demolicí.

Po překonání oplocení pozemku nacházím snadno přístupový bod v podobě chybějícího okna, které je sice trochu výš, nicméně uvázaný kabel pomáhá a já se ocitám v přízemí stavby. Jakmile si oči přivyknou na zdejší šero, vybalím fotoaparát a začínám se rozhlížet. Hned tato místnost dává tušit, že jsem se dostal do industriálního království. Několik velkých nádrží a změť trubek s kohouty je zachycena na několika fotografiích. Dveřmi procházím do části, kde jsou dva obrovské kotle. Zde v přízemí je docela tma a tak jej procházím relativně rychle. Schodiště mne ovšem transportuje vzhůru a již stojím v hlavní části, kde jsou násypníky do kotlů, další schodiště a prostupy, zkrátka nevím kam dřív skočit.

Rozhoduji se, že začnu průchodem nalevo, kde se ukrývá již dost vyrabovaný, malý velín. Vše je pokryté jemným černým prachem, který ulpívá naprosto na všem. Po chvíli zanechávám marné snahy neušpinit se a nořím se do atmosféry až po krk. Pultík s několika tlačítky, rozvodnice s indikátory... Kamkoli se otočím, vidím další zajímavé detaily - kohouty, kolena, ventily.

Postupně procházím tohle patro, až přicházím k vratům, kde je ohnut kus plechu. Soukám se do trafostanice, která k mému překvapení stále bzučí. Pohybuji se raději obezřetně a vyplatí se, když v kabelovém žlabu zahlédnu skryté čidlo. Zdá se, že zabírá schodiště, které vede do nižšího patra, proto se raději s hekáním přesouvám zpět do teplárny.

Kolem jámy s jeřábem procházím do části, kde bylo zázemí a administrativa. Oproti zbytku budovy je zde celkem radikální nepořádek, dokumenty poházené po zemi, pod podrážkami křupe sklo. Moc se tu nezdržuji, lákají mne vyšší podlaží industriálu. Konečně nacházím jednu z nejikoničtějších místností, které zde jsou. Kroucené potrubí s mnoha ventily, ukazatele tlaku a tepla, holubí trus.

Trávím tu notnou dávku času, ale toho mám pomálu a tak vyrážím dál. Dál v tomhle případě znamená po dalším schodišti vzhůru. Objevuji mohutný stříbrný bojler. Postupně vylézám až na nejvyšší bod. Bohužel dveře vedoucí k dopravníku jsou uzamčeny a tak musím na střechu, přes kterou se k vrchní části dopravníku dostávám. Tudy přicházelo uhlí do kotlů. Vylézám opět na střechu, kde sedím a pozoruji zbytek areálu. Demolice je za dveřmi a já vůbec netuším, zda se mi povede jej stihnout.

Vracím se opět okénkem do teplárny a sestupuji do kotlové haly.

Holubů je zde opravdu hodně a tak co chvíli nějakého vyplaším. Napoprvé je to infarktová situace, později si již zvykám.

Další schodiště mne vede na vrchol kotle, kde díky pražícímu slunci je solidní výheň. Černý uhelný prach je zde všude ve velké vrstvě a zarývá se mi hluboko do kůže. Jeho specifické vůně mám plný nos. Usedám na jeden z kotlů a užívám si poslední okamžiky zde. Další ikonická stavba, jakou již nikdy nikdo nepostaví, půjde co nevidět k zemi.

Komplet galerie ZDE

/// Dnes jiř na místě kotelny není ani ta suť

TheMelin