Lázeňský Hotel K.

Ne vždycky se nám podaří v budově strávit tolik času, kolik bychom chtěli...
Zářným příkladem je tato krásná budova. Všem známý Císařský hotel se vypíná nad kolonádou a kostelem jako perla lázeňského města. Po několika letech opuštěnosti a chátrání se v jeho útrobách zdá se konečně něco děje. To nás neodradilo. Hnala nás myšlenka na známou výtahovou šachtu obloženou mozaikou a krásnou kavárnu v přízemí.
Čtyři kamery, které křížem snímají dění na nádvoří, nás také neodradí. Protáhneme se dírou v plotě, otevřeme si už pootevřené okno a skočíme dovnitř mistrně se vyhýbajíc prohnilé podlaze. Vlastnost být potichu pracuje na 100%.
Vběhneme na hlavní chodbu a strneme uprostřed kroku. Na protější straně nás přivítají čidla. Neblikají, možná jsou mrtvá. Co teď? Ptám se pohledem TheMelina. Pokrčí rameny a postupuje do hlubin hotelu. Následuji ho. Na každých pěti metrech na nás zírá tiché čidlo propojené nekonečnou kabeláží. Předběhneme po provizorní, zvlněné podlaze z masivního plechu. Tady nám schopnost být tišší trošku pokulhává a dunivý zvuk se nese snad všemi patry.
Zahneme do leva a je tam. Vypíná se do výšky, obehnaná schodištěm. Pokládám dlaň na studené sklo mozaiky. Její barevná krása mi vyráží dech. Vyobrazuje v podstatě pohledy od podzemí, přes přírodu na povrchu až po hluboký vesmír.  Jako smyslů zbavená stupám výš. Koutkem oka zachytávám pohyb na protější straně. Jedná se o můj odraz v zašlém zrcadle, které najdeme na každém mezipatře. Stoupáme výš. Prozkoumávám jednotlivé dílky, TheMelin fotí, je ovšem večer, nemáme stativ a podmínky jsou opravdu špatné.  Nasyceni krásou sházíme dolů, chceme navštívit kavárnu. Zastavujme se na prvním schodě. Pod námi jsou slyšet hlasy a rachocení.
Vyměníme si pohledy a místo opouštíme poněkud ve spěchu stejnou cestou. Snaha být po tichu nás neopouští. Cestou si všímám čidla, které snad jako jediné červeně poblikává.
TheMelin mi pomáhá ven. Protáhnu se skrze plot ven a mizím ve křoviskách. TheMelin mě za chvíli dohání. Po oddechové pauze se vracíme na ulici. S pokerfacem procházíme kolem dvou aut s logem bezpečnostní agentury s osazenstvem a mizíme v podvečerním ruchu kolonády.
Někdy se to zkrátka nevydaří...uvnitř jsme byli necelých deset minut.
/// Po kolapsu schodiště v pravém křídle bylo toto celé křídlo zdemolováno. Bohužel to mělo i za následek totální zabezpečení objektu novým plotem, a několika novými kamerami.
Dle informací místo pravidelně kontroluje jak bezpečnostní agentura, tak městská policie.

Calwen

Kompletní galerii z naší kraťounké návštěvy lze vidět ZDE.