Laboratoře P.

Jednoho podzimního dne jsme se rozhodli prozkoumat tento zajímavý objekt.
Začala mapová příprava a úvahy o tom kudy nejlépe k objektu.
Po příjezdu na místo jsme ihned slyšeli zpoza brány štěkot psů a bylo vidět i zaparkované vozidlo nejspíš hlídače.
Lehce nervózní jsme zapadli na úzkou cestičku a zmizeli v křoví. Plot na vyhlídnuté straně byl samá díra, tak jsme si říkali, že pes určitě není puštěn na volno. Jednou z děr jsme se tedy protáhli a začali postupovat vegetací k jakémusi valu, na kterém objekt s přilehlou halou stojí. Náš svižný postup zastavilo několik kamer namontovaných na budově laboratoří. SAKRA! Pomalu se tedy stahujeme zpět do vegetace. Zklamaní se vracíme k autu. Zrovna když nasedáme tak hlídač odjíždí!
Vyrážím tedy sám na druhý pokus, Calwen mne kryje z auta s telefonem v ruce.
Rychle se smýknu pod kamerou a nacházím nedovřené okénko do suterénu. V mžiku jsem uvnitř a rozkoukávám se. Ocitl jsem se ve skladu chemikálií. Desítky, spíše stovky lahviček i větších nádob stojí na několik metrů dlouhém regálu. Vytahuji svítilnu a začínám zkoumat suterén. Dveře vedoucí z místnosti bohužel nemají kliku a nedaří se mi je otevřít, vyrazil jsem nalehko jen se svítilnou a foťákem. Vedle dveří je ale okénko pro výdej chemikálií. To by mohlo jít. Postupně přemisťuji všechny lahvičky a nádobky, které okénko blokují a otvírám jej. Je to o prsa, ale sem uvnitř.
Chodba doprava se svažuje dolů, tak ji nechávám na případný další průzkum. Dveře naproti odhalují sklad skla. Baňky, trubičky, zkumavky... to vše ve stovkách kusů.
Vracím se na chodbu a pokračuji doleva. Vidím schodiště, které mne dostane do samotné budovy, ale ještě mne láká projít zbytek suterénu.
Postupně nacházím různé tavné pícky, dílny, velkou odstrojenou kotelnu a taky veliký sklad jedů uzamčený na několik zámků.
Směřuji tedy ke schodišti. Pomalu se sunu vzhůru. Jsem v přízemí. Aniž bych to věděl, tak mne snímá bezdrátové čidlo umístěné velice šikovně.
Přízemí si nechávám na později a jdu do dalšího patra. Na odpočívadle schodiště je spousta vystěhovaných předmětů dávajících tušit, že v budově jsou veliké laboratoře. Jedny také hned nacházím, ovšem za dveřmi, které jsou omotány masivním řetězem.
Na druhé straně patra byly evidentně kanceláře, ze kterých již moc nezbylo. Všude leží zbytky vybavení, stohy dokumentů a odborných knih. V jedné místnosti nacházím i posilovací stroj.
Vydávám se tedy do dalšího patra. Chodba je lemována obrovskými skříněmi až ke stropu, které jsou plné laboratorního vybavení a různé technologie. Nacházím různé držáky, chemické sklo, filtry do ochranných masek a mnoho dalšího.
Konečně otvírám správné dveře a jsem v laborce. Specifický zápach, zkumavky a baňky s neznámým obsahem. Nevím kam dřív. Potřeboval bych tu hodiny času a hlavně stativ. Snažím se, co to dá, a místo zvěčňuji.
Laboratoř se skládá z několika propojených místností, která každá nabízí mnoho překvapení.
Vím, že času moc nemám a tak v rychlosti docvakám několik snímků a posouvám se na půdu, kde ovšem není nic zajímavého krom desítek odtahů z odvětrávaných pracovišť.
Vracím se do přízemí, kde prozkoumávám z velké části vystěhované kanceláře, z niž některé jsou plné dokumentace.
Nacházím opět další bedny skla a různých součástek. Z nadšení mne vytrhne zpráva, že hlídač přijíždí.
Okamžitě vyrážím ke schodišti (čidlo mne bere po třetí).
Letím dolů. Okénkem na výdej skoro proskakuji a dostat se ven je již dílem okamžiku. Za malou chvíli mne pohltí křoviska.

TheMelin

Kompletní galerie jako vždy u nás na FB - ZDE