Kousek zkomírajícího industriálního obra

Těžký průmysl z naší republiky pomalu, ale jistě mizí a za pár let zbytou jen vzpomínky a fotografie.

Na dnešní výpravu jsem si vybral další kdysi slávou oplývající podnik, jehož žhavé srdce přestalo tlouct.

Brzy ráno dorážím na místo. Vím, že areál se stává častým terčem zlodějů, ačkoli je zde celkem aktivní ochranka. Je mi jasné, že tentokrát to nebude úplný medík.

Od kamaráda mám několik typů kudy se vydat a tak jdu prověřit vstupní bod.

Pomalu se plížím sousedním, již částečně zdemolovaným areálem a obhlížím situaci, která se nezdá úplně dobrá.

Vysoký plot s žiletkovým ostnatým drátem je v místě porušení opraven.

Tudy to tedy nepůjde. Zkusím tedy štěstí a vydávám se podél plotu skrz kopřivy a šlahouny. Hustá vegetace skrývá mnoho suchých větví a tak moje snaha o tichý postup zní spíš jak jedoucí buldozer. Nakonec se mi daří najít další skulinku, kterou dle izolací z kabelů, které leží po zemi, využívají zloději.

Protahuji se dovnitř areálu. Před sebou mám volný prostor a první halu, kterou chci dnes navštívit – Kovárnu.

Skryt za menší budovou se rozhlížím, zda neuvidím ochranku na pochůzce. Vzduch je čistý a tak vybíhám k vytipovanému přístupovému bodu.

Jsem uvnitř! Přes dvě stě metrů dlouhá hala plná strojů je přede mnou. Rychle vybíhám schody do kukaně s kanceláří, kde je přítmí a mohu chvíli obhlížet situaci, zda jsem zde opravdu sám.

Několik minut zírám do haly. Je tu ticho, klid… Vybaluji tedy stativ a začínám s dokumentací místa. Hala je po délce rozdělena zástěnou, tak chci začít na pravé straně. Nacházím zde místo pro odpočinek dělníků a několik různých strojů. Také je zde otvor, který vede do vedlejší haly. Protahuji se tedy sem. Tato hala je již bohužel vyklizena a v prostoru se nachází jen množství pytlů s odpadem. Zkouším schodiště vedoucí vzhůru. Nacházím částečně vyhořelý sklad montérek a podobného vybavení. Vracím se ke schodišti a mířím do suterénu. K mému překvapení jsou zde šatny… tedy to, co z nich zbylo. Je tu tma jako v pytli a tak pomalu kuželem svítilny zkoumám prostor. Hromada šatních skříněk, zbytky sprch… celkem ponuré místo na začátek směny. Vracím se zpět do zdemolované haly a šup otvorem zpět do kovárny. Pravá strana, kterou procházím je přepažena stěnou, bez dveří. Před stěnou parkuje multikára s prázdnými pneumatikami. Za tímto spícím pomocníkem vede chodba směřující ke stěně haly. Po zemi vedou dokonce koleje pro dopravu těžkého materiálu.

Nikam se odtud nedá dostat krom malé dílny se soustruhem.

Vracím se zpět a procházím do levé části první haly. Ihned mě vítá stojan s kotouči do velkých pil na kov.

Několik takových pil ihned nacházím. Kotouč má určitě přes metr v průměru. Před pilou je vždy na kolejničkách podpěra řezaného materiálu. Všechno od podlahy až po stroje je perfektně mastné.

Naproti pilám je přístavek s kuchyňkou a dalším odpočinkovým místem pro dělníky. Vypadá to, jako by odešli včera.

Postupuji halou dál k největšímu stroji, který zde je. Má i samostatný velín, který je bohužel uzamčen.

Kočím s dokumentací této haly, Další skulinkou vidím otevřené okénko na protější hale. Balím tedy vybavení a urychleně se přesouvám otevřeným prostorem. Vyskakuji do okna a velice tiše dopadám do rozbitého skla. Plaším tím opeřence v polovině objektu. Zatínám zuby nad svojí hloupostí a potichu překonávám další kusy skla. Nacházím se v rozbitých kancelářích. Z nich se dostávám do další dlouhé haly. K mému zklamání je ale již vystěhovaná. V jednom místě je dokonce propadlá střecha.

Zkouším tedy štěstí a procházím boční místnosti, které halu lemují. Všude je nepořádek. Až nakonec nacházím zachovalou dílnu. Kupodivu není ani tolik rozkradená. Dílna končí prostupem do skladu, kde mi padá brada. Na stolku přede mnou leží dvě sbíječky a celý sklad je lemován regály, které se prohýbají pod vahou stovek a stovek předmětů. Na zemi vidím bedny s novými řetězy, zkrátka je naprosto netknutý. Trávím zde chvíli času zkoumáním uloženého materiálu.

Čas postupuje a tak se vracím do haly. Chci zkusit další halu, která je hned naproti. Rozbitými okny odhaluji několik kamer a promýšlím jak se jim vyhnout. Plán je jasný a tak ukládám vybavení. Naposled vykukuji z okénka, než vyrazím škvírou u vrat ven. Srdce mi vynechává úder. Po komunikaci mezi halami jde hlídač. Je ode mne tak 15 metrů. Nejspíš mne neviděl. Rychle se krčím a sprintuji tiše přes halu, abych se ukryl za nějaké haraburdí. Sotva dosedám na zem tak vidím, jak hlídač prochází kolem okénka, ze kterého jsem před chvílí koukal, a nahlíží jím do haly.

Tiše oddechuji. Hlídač pokračuje dál. Přesouvám se do kanceláří. Chci vidět, kam jde.

"A doprdele" Tiše kleju. Hlídač někam zašel a já netuším kam. Pokračoval rovně? Zašel do haly, kterou jsem chtěl penetrovat já?

To už asi nezjistím. Čekám ještě cca 5 minut, ale nikde ho nevidím. Za téhle situace se mi nechce lézt do "jámy lvové" a tak unikám druhou stranou skrz vegetaci. Nacházím několik obrovských rezavých kokil a několik drapáků na kovový šrot.

Zaujme mne malá patrová budova.

"Odtamtud bude rozhled" říkám si a rychle se přesouvám ke schodišti. Dveře v prvním patře jsou totiž otevřené dokořán.

Potichu se sunu dovnitř.

Něco je špatně. Chodbička je čistá, na stěně visí čistá bunda. Nahlížím do místnosti přede mnou, která je uklizená. Krve by se ve mně nedořezalo. Na stole je zapnutý počítač a velice záhy mi dochází ten špatný pocit.

Ve vzduchu je cítit uvařená káva, kterou také vidím na stole u počítače.

V duchu se proklínám, kam jsem to zase vlezl.

Okamžitě se otáčím a sbíhám opět na zem.

Ke vstupnímu bodu to mám dobrých tři sta metrů po otevřeném prostranství. Nadechuji se a podél plotu vyrážím na ultra rychlý sprint.

Daří se a jsem vně areálu, kde popadám dech.

TheMelin

Kompletní galerie jako vždy ZDE