Hledání Podzemních Světů

Oblast Slavkovského lesa má co se historie týče hodně co vyprávět. Ať už se jedná o vojenskou minulost, nebo tu hornickou.

A po zbytcích té hornické jsem vyrazil pátrat jednoho deštivého víkendu. Oblastí kde hledat je nespočet. Vybral jsem jednu konkrétní, vyzbrojil se mapami poddolovaných území a za rozbřesku vyrazil.

Nabuzen minulou houbařskou výpravou beru i košík.

Pomalu se rozednívá a já parkuji na kraji silnice. Cestou mířím k lesu, kde je ještě totální tma a na nějaké focení mohu zapomenout. Deštík přidává na intenzitě, tak schovávám foťák pod blůzu a koukám po houbách.

Za okamžik vidím vykukovat první klobouk z trávy. A další... a další... Už už tahám nůž, když se na houbu podívám pořádně.

Jejej.. to bych si dal. Hřib Žlučník.

Jak se tak rozhlížím tak je jich doslova plný les. Zklamaný postupuji porostem. Přicházím ke skalnatému výchozu.

Na jeho úpatí nacházím malou jamku plnou starých střepů. Zajímavé místo na skládku.

Pokračuji ze svahu dolů když spatřím jasnou siluetu haldy. Dokonce je patrná i stará přístupová cesta. Nad haldou je celkem pěkná propadlina, ale je jasné, že tudy se pod zem nedostanu.

Přímo nad propadem se lesem táhne dlouhý příkop. Uvažuji co by to mohlo být, zda nějaký náhon na vodu nebo něco podobného.

Sleduji ho dál do mladšího lesa, kde se příkop zvláštně větví. V tu chvíli mi dochází že koukám na pozůstatek další kapitoly téhle oblasti.

Byl zde totiž vojenský výcvikový prostor a já koukám na zbytky linie zákopů.

Vracím se k zasypanému ústí jámy. Dle map vím, že je to jáma Emilie. Přestává trochu pršet a tak místo dokumentuji. Na snídani to ještě není tak nasazuji ostré tempo k hlavní oblasti průzkumu. Míjím šurf 177 a 174, kde byl veden průzkum na Uranové rudy. Na povrchu lze spatřit už jen trochu kamení a mělkou drážku. Calwen zde nalezla náhodou moc pěkný kus křemenné žíloviny s morionem (černá varianta křemene) .

Kousek dál lesem prochází torzo elektrické přípojky do bývalé vojenské základny, kde jsme byli před mnoha lety na první urbexové výpravě. Opět překonávám vojenský zákop a vracím se na cestu. Kalhoty už mám mokré pomalu ke kolenům. V lese je ticho, jen občas slyším krávy z blízké pastviny.

Kontroluji mapové podklady s aktuální mapou a opět mizím z vyjetých kolejí. Překonávám zvláštní loučku a již tuším cíl svého putování. Přede mnou se rozkládá mohutné pinkoviště.

Na horním okraji loučky ještě zahlédnu zbytek jakési budovy. Nedokážu odhadnout účel, ale použitý beton a cihly mne utvrzují v tom, že se jedná o novější stavbu. Buď k vojenským účelům, nebo hornickým.

Nořím se do přítmí hustého lesa, kterým je poddolovaná oblast zarostlá. Téměř na každém kroku narážím na nějaké propadliny. Kličkuji pomalu mezi jámami. Zjišťuji, že kousek dál klesá svah příkřeji do údolí k potoku, který už je slyšet. Rozhoduji tedy, že prozkoumám oblast, kde jsem a pak se vydám ze svahu dolů.

V jednom místě narážím na aktivitu sběratelů minerálů. Rozbaluji zde "tábor", vybaluji toasty a nalévám si kávu. S hrníčkem procházím staré výkopy. Občas na mě zamrká pár krystalků morionu, nebo záhnědy. Snáším vzorky na jedno místo a paličkou formátuji. Ani s podklady, které mám nedokážu přesně určit, která pinka a který propad se jak jmenují, ale to nevadí. Začíná opět pršet tak balím a klesám svahem níže. Míjím hluboký zářez, který je dokonale propláchnutý nedávnou průtrží mračen. Zářez je ve skutečnosti zasypané ústí štoly.

Sestupuji níže a konečně nacházím místo, kudy by to pod zem šlo. Ústí je značně pobořenné a bude chtít práci jej vyčistit. Uvnitř to bude dle nakouknutí minimálně na brodící kalhoty.

Snad někdy v budoucnu štolu prozkoumám blíže.

Sestupuji až k potoku a hned spatřuji další odval kousek níže. Nad odvalem je opravdu masivní zářez oplocený rozpadajícím se dřevěným zábradlím. Je to zasypané ústí štoly Anna, kde se težily polymetalické rudy a byl veden průzkum na Uranové rudy. Rubání zde bylo započato kolem roku 1550.

Na dně zářezu je pěkné bláto a solidní výtok důlní vody. Uvnitř by to mohlo být velmi zajímavé, bohužel je vstup neproniknutelně zasypán.

U potoka pod stromy dojídám snídani a po konzultaci s chronometrem vyrážím prudkým svahem vzhůru. Občas minu nějakou starší kutací práci, ale nic co by stálo za dokumentaci.

Poslední průchod mokrou trávou, jeden hříbek a zpět na cestu a k autu.

I o tomhle je montanistika a urbex. Hledání stop minulosti.

*** Jako zdroj některých informací, zejména ztotožnění nalezených míst s konkrétními názvy důlních děl byla použita Bakalářská práce Ondřeje Bouše volně dostupná na internetu.

Plná galerie jako vždy ZDE

TheMelin