Důlní Elektrárna

Při pročítání textů s důlní tématikou jsem narazil na zmínku o jisté elektrárně, která mne zaujala. Dozvěděl jsem se, že areál stále stojí, tak proč to nezkusit.
Při průjezdu kolem hlavní brány zpomaluji a snažím se zahlédnout hlídače, nebo kamery. Nevidím nic a tak dojíždím na vytipované místo za areálem. Nenápadně mizím v křoví a obcházím několik budov, které jsou v provozu.
Areál je i v zadní části oplocen, nicméně skulinka existuje a tak přidřepávám na kraji příkrého svahu. Elektrárnu mám pod sebou jako na dlani. Chybějící dveře dají tušit několik vstupů.
Už už se chystám sejít dolů, ale pořád si říkám, že bych měl raději lépe prověřit zabezpečení. Mám strach zejména z volně puštěných psů, kterým bych v takovém prostoru neutekl.
Vracím se tedy k autu a přejíždím na parkoviště poblíž brány.
Jakmile se k ní přiblížím, uvítá mne zuřivý štěkot na vrátnici. Takže pes tu je. Minimálně jeden. Tenhle je ovšem zavřený což mi dává jistou naději.
Vyrážím tedy podél plotu s vidinou další skulinky, která se našla. Sice je to o prsa, ale jsem uvnitř.
Pomalu se sunu hustými, náletovými křovinami. Nechci zbytečně lámat větvičky a upozorňovat na sebe hlukem a tak keře raději podlézám.
Dostávám se asi na dvacet metrů od elektrárny. Přede mnou je menší betonová stavba, na kterou vylézám a zalehám. Mezi stavbou a elektrárnou je servisní cesta, která nenabízí žádné krytí. Rozhlížím se.
Vzduch je zdá se čistý. Spouštím se na zem a dvěma skoky překonávám cestu. Ke vstupu využívám vybouraný otvor ve zdivu. Za ním byla kdysi kovová podlaha, ze které zbyly pouze nosníky. Po nich se dostávám ke schodišti, které mne dostává vzhůru. Za chvíli se ocitám v hlavní turbínové hale. Je to krásný prostor, ze kterého pořád dýchá historie. Veškeré zařízení je sice demontováno, ale i tak je mi tu krásně.
Na tuto halu navazuje druhá, kde byly původně kotle. Tyto jsou také demontovány, takže hala nabízí pouze svou rozlohu a mnoho uřezaných trubek. Vracím se do turbínové haly.
Přes dvoukřídlé dveře se dostávám do místnosti bývalého velína. Ovládací pulty, ukazatele a panely jsou již také demontovány. Prohlížím tedy alespoň několik dokumentů na dřevěném stolku. Z místnosti procházím dál, až se dostávám do telefonní ústředny, která je kupodivu kompletní. U stěny stojí krásný telefonní panel s vytáčecím kolečkem. Chvilku zkoumám tento muzejní kousek a pořizuji několik fotografií. Místnost opouštím jinudy a nacházím další schodiště, které mne vede do přízemí
Směrem k vrátnici se mi moc nechce a tak přes úzký průlez lezu pod zem. Nacházím se v pěkně prostorném kolektoru. Je několik možností kam jít a tak se posunuji dále.
V jednom místě nacházím schůdky a tak stoupám opět vzhůru. Místo se mi moc nelíbí. Uprostřed volného prostoru schodiště fungoval jakýsi vrátek, který leží na zemi. Opatrně postupuji. Zaráží mne nová kouřová čidla. Dveře v patře jsou opatřeny masivním zámkem. Zdá se, že tato část je částečně v provozu. Na dalším mezipatře se rozhoduji vyhlédnout pro jistotu z okna prověřit klid v okolí.
Zrak spočine na kotci s dalším psem. Nevím, jestli je kotec otevřen, nebo ne... Vzhledem k vedru venku, misce vody a stínu, který kotec poskytuje, tam může jen odpočívat.
Chuť projít podzemí se vytrácí. Kotec je kousek od místa, kde jsem si myslel, že je čistý vzduch a překonával otevřený prostor. Ve vší tichosti se vracím stejnou cestou. V podzemí balím batoh a stejnou cestou se vracím ven. Opět se plížím pod křovisky.
Před opuštěním areálu ještě zvěčňuji zapomenutý bagr, který stojí v hromadách oloupané skelné izolace. Poslední překážka - plot je překonána strach z prokousnuté zadnice zažehnán...

TheMelin

Kompletní galerie jako vždy na našem facebooku ZDE